Jak se léčí rakovina vaječníků
Základem léčby rakoviny vaječníků bývá operace, která se obvykle kombinuje s chemoterapií, případně také s cílenou (biologickou) léčbou. I v rámci těchto léčebných metod ovšem existují různé varianty, jak je provést. Lékaři sestavují plán léčby na míru podle toho, v jaké fázi nemoci se žena nachází, a také dle dalších individuálních hledisek.
„Operaci a chemoterapii podstoupí 90 % všech pacientek s tímto onemocněním. U malé části – 10 % pacientek – neumožňuje jejich celkový stav nebo přidružené nemoci některou část léčby podstoupit nebo vůbec léčbu zahájit,“ uvádí prof. MUDr. Michal Zikán, Ph.D., onkogynekolog a přednosta Gynekologicko-porodnické kliniky 1. LF UK a Nemocnice Na Bulovce.
Histologie k ověření diagnózy rakoviny vaječníků
Jak se můžete dočíst v textu o vyšetřeních při podezření na rakovinu vaječníků, bezpečně dokáže tento typ onkologického onemocnění potvrdit pouze vyšetření vzorku nádoru patologem. Tento vzorek lze získat buď při operaci (laparoskopické anebo klasickým otevřením břišní dutiny), nebo ambulantní biopsií pod kontrolou ultrazvukem. Operační zákrok (včetně biopsie) by měl být vždy proveden zkušeným onkogynekologem, nikoli lékařem jiné specializace.
Každá žena s podezřením na rakovinu vaječníků podstoupí nejprve tzv. zobrazovací vyšetření ultrazvukem nebo pomocí počítačové tomografie (CT). Toto vyšetření stanoví rozsah onemocnění a řekne, zda je při operaci možné všechen viditelný nádor odstranit. Pokud to možné není (nádor je například na povrchu tenkého střeva), je provedena biopsie pod ultrazvukovou kontrolou. Potvrdí-li histologické vyšetření rakovinu vaječníků, pacientky začnou užívat chemoterapii (tzv. neoadjuvantní chemoterapie) ke zmenšení nádoru.
Pokud je dle zobrazovacího vyšetření pravděpodobné, že je možné nádor ze všech míst odstranit, lékaři zpravidla přistupují k operaci. Na začátku zákroku odeberou lékaři vzorek nádoru k ověření diagnózy ještě v průběhu operace. Některá pracoviště se snaží operovat všechny pacientky s podezřením na rakovinu vaječníků, které jsou schopné operace. V těchto případech lékaři zahajují operaci laparoskopicky s cílem ověřit, zda lze nádor operovat, a odebrat vzorek nádorových buněk pro ověření diagnózy.
Varianty chirurgického výkonu v případě rakoviny vaječníků
Pokud je onemocnění menšího rozsahu, tedy ve stadiu I a II, jsou odstraněny všechny tkáně, kde se nádor nachází viditelně i kde může být nejčastěji přítomen, byť v mikroskopické podobě. Součástí operace je tak odstranění dělohy, obou vaječníků a vejcovodů, tzv. velké předstěry, lymfatických uzlin z pánve a podél srdečnice, dolní duté žíly a někdy i slepého střeva. Tento typ operace si zpravidla vyžádá zhruba 10denní hospitalizaci ženy.
U mladých žen, které ještě touží otěhotnět, lze ve výjimečných případech časných nádorů některého typu zachovat dělohu, případně jeden z vaječníků.
V pokročilých stadiích onemocnění (u tří čtvrtin pacientek) je cílem operace odstranění maxima, optimálně veškerých viditelných nádorových hmot z břišní dutiny. Tomuto typu operace se říká debulking. Jedná se o náročné operační zákroky, které často zahrnují i operace na střevech či jiných orgánech břišní dutiny (sleziny a žlučníku).
Chemoterapie – před operací nebo po ní?
Až na výjimky, které se týkají zejména pacientek s velmi časným stadiem onemocnění anebo těch, u nichž tuto léčbu znemožňují různé komplikace, následuje po operaci chemoterapie. Týká se i žen, u nichž lékaři kompletně odstranili nádor. Při zákroku totiž operatéři vyjímají tumor, jenž je viditelný okem, a nelze vyloučit, že v těle i nadále zůstávají jednotlivé nádorové buňky či jejich skupina. Cílem chemoterapie je tyto zbytky nádoru zlikvidovat. Jde o tzv. adjuvantní podání chemoterapeutik.
Naopak o neoadjuvantní chemoterapii hovoříme tehdy, jestliže mají cytostatika za úkol zmenšit nádor u nemocné ženy natolik, aby bylo možné odstranit karcinom později. Před zákrokem pacientka zpravidla užívá 3–4 cykly chemoterapie, po operaci se stejnou léčbou obvykle pokračuje, jde zpravidla o 3–6 cyklů terapie.
Podání chemoterapeutik začíná obvykle do měsíce od operace, a to v intervalech po 3 týdnech, léky jsou podávány nitrožilně. Před zahájením chemoterapie lékař ověřuje základní krevní a biochemické hodnoty a funkci ledvin a podává premedikaci s cílem snížit rizika alergické reakce. Cytostatika jsou obvykle podávána ambulantně.
Kombinace s cílenou biologickou léčbou
Mnoho pacientek se potýká s nežádoucími účinky léčby. Jde o ztrátu vlasů, častá je také únava, nevolnost a zvracení. Nechtěné účinky terapie by měli lékaři vždy s pacientkami v předstihu probrat. V současné době lze totiž nevolnosti i zvracení velmi dobře předcházet pomocí preventivní léčby, tzv. antiemetik. Tuto terapii ženám zcela hradí zdravotní pojišťovny.
U některých pacientek v pokročilém stadiu onemocnění, u nichž nebylo možno odstranit veškerý nádor z dutiny břišní, je současně s chemoterapií podávána i cílená (biologická) léčba tzv. antiangiogenní látkou. Tato terapie pak pokračuje i samostatně po ukončení užívání cytostatik po dobu jednoho roku, léčba potlačuje tvorbu cév důležitých pro růst nádoru. Pacientkám v nižších stadiích onemocnění nebo u nemocných s plně odstraněným viditelným nádorem nepřináší tato cílená léčba další prospěch, dostatečné je podání chemoterapie.
Pokud se u ženy prokáže dědičná dispozice ke vzniku rakoviny vaječníků (mutace v genech BRCA1 a BRCA2), pacientka po skončení chemoterapie užívá cílenou (biologickou) léčbu tzv. PARP inhibitory v tabletách po dobu dvou let nebo i déle.
Když se onemocnění rakovinou vrátí…
Rakovina vaječníků, zvlášť ve vyšších stadiích onemocnění (III a IV), se bohužel poměrně často vrací. Obzvlášť tehdy, pokud se nepodařilo při operaci odstranit veškeré nádorové buňky. V takových případech zpravidla nelze nemoc vyléčit zcela, nicméně moderní protinádorová léčba dokáže zpomalit její vývoj a prodloužit pacientkám život.
Používá se opět chemoterapie různého složení (často stejná jako při léčbě v době první diagnózy), výjimečně je možné nádor operovat. Při častých recidivách onemocnění lze využít i tzv. hormonální léčbu, která má nižší účinnost, ale výrazně méně nežádoucích účinků. Cílená (biologická) léčba v podobě antiangiogenní terapie je využívána u vybraných pacientek s pozdně, nebo naopak rychle se vracejícím nádorem. Léčba PARP inhibitory připadá opět v úvahu u některých pacientek s dědičnou dispozicí. Ve vzácných případech, kdy nádor působí největší potíže, je také možné použít ozařování.
Přečtěte si více o Moderní léčbě.
Článek připravila: Lenka Kadeřávková
Zdroje informací:
https://www.linkos.cz/pacient-a-rodina/onkologicke-diagnozy/gynekologicke-nadory-c51-54-c56-57/nadory-vajecniku-a-vejcovodu/#lecba
https://ocrahope.org/patients/about-ovarian-cancer/treatment/
