Jak se postarat o onkologické prarodiče
Dobrý den, pane primáři,
ze všeho nejdříve se musím omluvit, že se na Vás obracím s poměrně "košatým" dotazem. Věřím však, že obsah mého dotazu budete, v záplavě konzultací "kde jakých internetových mouder", vnímat předmětně.
Jedná se o stav mého prarodiče (žena - narozena 1932), kde byla diagnostikována rakovina žaludku s metastázemi na játrech s nemožností operativního řešení. V kostce uvedu celkový stav - glaukom i šedý zákal, divertikulóza střev, sledovaný karcinom prsu, osteoporóza, oslabená lebeční kost, artróza okostice a pohybové potíže.
Rád bych předeslal, že ač se můj dotaz může zdát předčasný či krutý, je faktem, že se pouze snažím objektivně uchopit celou situaci a mít možnost se připravit na vše, co nás na této zásadní cestě může potkat.
Nebyl bych schopen smířit se s tím, (pochopitelně pokud zdravotní stav umožní volbu) že by byl člen mojí rodiny svěřen do péče jakéhokoliv "ústavu", tam trávil poslední chvíle života a s tím, čeho už není schopen, by mu nepomáhala rodina doma, ale cizí lidi.
V této souvislosti bych Vás chtěl požádat o radu. Domníváte se, že je 29 letý člověk bez medicínského vzdělání, schopen zajistit vše potřebné a řádně se o nemocného postarat, alespoň do doby, než bude lékař požadovat hospitalizaci?
Pokud mohu být upřímný, cítím to jako mou samozřejmou "povinnost" a chci to pro tolik blízkou osobu udělat. Měl bych však výrazně menší obavy, pokud by existovala možnost třeba placené konzultace, v rámci které bych se mohl alespoň něco málo dozvědět o psychice nemocného, jak a na co reagovat, jak zachovávat u nemocného co nejvyšší duševní pohodu, jak postupovat ohledně stravy (ke všem diagnózám ještě musím přidat info o dlouhodobých potížích se žlučníkem) a podle čeho poznat, že se "něco" děje apod.
Omlouvám se pokud jsem nebyl schopný dobře a jasně verbalizovat to, o co se mi jedná, proto si dovolím možná brutální upřímnost, ale jsem přesvědčený o tom, že pokud je to jen trochu možné, měl by člověk z tohoto světa odcházet v prostředí svého domova a mít u sebe svojí rodinu a přesně toto bych rád svým blízkým zajistil, aniž bych něco podcenil nebo nedej Bože ještě zhoršil.
Přesměrujete nebo poradíte mi v této věci, prosím?
Děkuji za čas, který jste mým řádkům věnoval - velmi si toho vážím!
S přáním všeho dobrého,
R.
Dobrý den, toto je jistě velmi zajímavá otázka a má spíše psychologický charakter než onkologický. Z praxe mohu konstatovat , že odpověď nemůže být jednoznačná. Mnoho pacientů si přeje poslední chvíle života prožít se svými nejbližšími, ale mnoho je radši v nemocnici, kde má nablízku jistotu odborné pomoci... V závěru života jde více o ošetřovatelskou péči než o odbornou lékařskou. A řekl bych , že k tomu se stav pomalu ale jistě blíží. Zvládnout to zvládnete, pokud budete mít dostatek času... A upřímně řečeno většinou již pro pacienty v tomto stavu není rozhodující, jestli na tomto světě pobudou o den či týden déle, spíše aby konec nebyl nepříjemný pro ně ani pro rodinu...
