Z jakých buněk se skládá nádor a proč je důležit...

Nádorové buňky se v čase mění

Vývoj nádoru je několikastupňový proces, při kterém buňka prochází postupnou proměnou, během níž dochází ke změnám v genetické informaci. Hromadění těchto změn pak společně s dalšími faktory vede ke vzniku nekontrolovatelně se dělících buněk, nad nimiž organismus ztrácí dohled. Obvykle jsou během tohoto procesu poškozeny geny, jejichž úkolem je podílet na procesech, jako je množení buněk, jejich růst, diferenciace (proces, při kterém z buněk nespecializovaných vznikají buňky specializované) a zánik, nebo tyto procesy kontrolovat. Poškozeny mohou být i geny, které souvisí s opravami a zachováním stálosti genetické informace. Takováto přeměna normální tělní buňky na buňku nádorovou se odborně nazývá termínem karcinogeneze. I v průběhu růstu nádoru se v postižených buňkách dále objevují další genetické chyby (tzv. mutace), z čehož plyne, že i jednotlivé buňky tvořící nádor se vyznačují různými vlastnostmi. Zároveň jsou tyto změny genetické informace odlišné i u jednotlivých pacientů.

Struktura nádoru

Nádorovou hmotu není možné si představovat jako buňky, které by nemusely nijak kooperovat se svým okolím. Ve skutečnosti jsou nádory tvořeny dvěma hlavními složkami. První složkou je nádorový parenchym – tedy vlastní nádorové buňky. Druhou složkou je nádorové stroma. V tomto případě se jedná o nenádorovou tkáň, která poskytuje nádoru podporu v nejrůznějších významech tohoto slova. Tato tkáň má vliv na růst a dělení jednotlivých nádorových buněk, díky stromálním cévám je zajištěna výživa nádoru a odvod odpadních látek a v neposlední řadě hraje stroma roli i v procesu metastazování a ovlivňuje lokální agresivitu nádoru a jeho interakci s imunitním systémem. Stejně tak i nádorové buňky ovlivňují své okolí, a proto je nutné vždy mít na paměti, že nádorové buňky i stroma na sebe vzájemně působí a v čase se vyvíjejí.

Není s podivem, že vzhledem k významu, jaký stroma pro nádor představuje, může být i zajímavým cílem pro protinádorovou terapii. Příkladem úspěšných protinádorových terapií, které cílí na ovlivnění nenádorových složek, může být biologická léčba zaměřená na potlačení angiogeneze, tedy novotvorby cév, následkem čehož je zabráněno výživě nádoru a jeho metastazování.

Nádorové kmenové buňky

Významným objevem, který zásadním způsobem přispěl k pochopení komplikací spojených s léčbou nádorových onemocnění, byl objev nádorových kmenových buněk. Jedná se o typ nediferencovaných nádorových buněk, které se vyznačují schopností samoobnovy a diferenciace a které jsou schopné iniciovat vznik nádoru a udržovat jeho rozvoj. Skutečnost, že je pro tyto buňky charakteristická nízká míra proliferace, tedy buněčného dělení, značně zvyšuje jejich odolnost ke konvenčním terapeutickým metodám (například chemoterapii) ve srovnání s ostatními nádorovými buňkami. Tyto varianty léčby jsou totiž cílené hlavně na rychle se dělící nádorové buňky. Z toho důvodu pak mohou nádorové kmenové buňky způsobovat relaps neboli návrat onemocnění, a je tedy nezbytné, aby byly nové léčebné postupy zaměřeny i na boj s nádorovými kmenovými buňkami.

Ze všech výše uvedených poznatků jasně vyplývá, že úspěchy na poli moderní protinádorové terapie jsou podmíněny dobrým porozuměním vlastnostem a funkcím jednotlivých nádorových složek. Pozitivní zprávou může pro nás být skutečnost, že i v tomto ohledu dělá současná věda velké pokroky.

(eub)

Zdroj: