Děti budoucnosti: bez genu pro rakovinu prsu?

Britští lékaři možná přišli na způsob, jak zabránit výskytu zhoubných nemocí, které pro svůj vznik potřebují genetické předpoklady. Nešlo však o genetickou manipulaci, ale o vybrání vhodného embrya, které geny rakoviny jednoduše nebude mít.

Jak souvisejí nádory s dědičností?

K pochopení mechanismu, kterým může genetické inženýrství zabránit nádoru, je ale zapotřebí znát, jak vlastně nádory s dědičností souvisí…

Tato otázka je několik posledních desetiletí předmětem intenzivního výzkumu. Vědci se snaží zjistit, jakým způsobem mohou geny přispět k tomu, že se normální buňka vymkne kontrole a začne se náhle dělit. Známe některé geny, které se účastní regulace buněčného dělení, víme dokonce o některých typech nádorů, které jsou způsobeny přímo konkrétním genem.

Zmínit můžeme některé z nádorů prsu a vaječníků, oka a tlustého střeva. Většina nádorů může být ale různého původu; k tomu, abychom mohli říci, že je nádor dědičný, je třeba genetického vyšetření.

Dědičné nádory prsu

Existuje několik typů nádorů prsu. Ty, které se vyskytují dědičně a objevují se často již v mladším věku, jsou obvykle způsobeny mutací neboli změnou v pořadí bází, tedy jakýchsi stavebních „součástek“ dvojšroubovice DNA.

V některých bodech této stavebnice se mohou vyskytnout jiné součástky, mohou být zaměněny, zcela vypadnout nebo být přidány nové. V některých případech se nic nestane, jindy dojde ke změně určitého genu, který je kódován více součástkami.

V případě mutace v genech BRCA 1 a BRCA 2 je pravděpodobnost rakoviny prsu, ale i vaječníků a prostaty u mužů velmi vysoká. V rodinách, kde se tyto nádory vyskytují již po několik generací, je prováděn screening – genetické vyšetření, které zjistí, jak je u dané ženy riziko rakoviny prsu vysoké a zda zdědila po jednom ze svých rodičů nebezpečnou mutaci. Pokud ano, měla by tato žena častěji podstupovat preventivní vyšetření, která umožní zachytit rostoucí nádor včas.

Embryo bez rakoviny?

V Británii se sedmadvacetiletá matka rozhodla, že nechce, aby její dítě trpělo tímto rizikem. Ženská část rodiny jejího manžela bojovala po generace rakovinou prsu a vaječníků. Zmíněná žena nechtěla tomuto nebezpečí vystavovat i své děti. Proto podstoupila umělé oplodnění (přestože ona i její manžel jsou plodní). Lékaři tak mohli embrya otestovat na přítomnost genu a vybrat ta, která nebezpečný gen mít nebudou.

Podařilo se izolovat pět zdravých embryí. Dvě z nich vložili lékaři do dělohy, kde se usídlila, a další dvě byla zmrazena pro případ, že se pár znovu rozhodne otěhotnět. Zdravá dívka bez genu rakoviny prsu se narodila 9. ledna 2009.

Tento počin znamená další mezník ve využití genetiky v boji s rakovinou.

Problémů ve využití genetických poznatků je ale několik:

Ne všechna nádorová onemocnění jsou podmíněna jediným genem (jako je tomu u tohoto typu nádoru prsu), některá rakovinná onemocnění jsou podmíněna více geny, u jiných nádorů není zodpovědný gen zatím znám.
U člověka není z etických důvodů možné provádět takzvané manipulace s dědičnou informací na zárodečné úrovni. U člověka jsou možné pouze změny na úrovni tělesných buněk, které se nebudou přenášet do dalších generací.
Někteří kritici také tvrdí, že je špatné embrya s danou mutací ničit, neboť u nich není jistota, ale pouze pravděpodobnost (byť osmdesátiprocentní), že se u nich v dospělosti může rozvinout rakovina prsu. Také tvrdí, že rakovina prsu může být úspěšně léčena, a proto je hříchem „vytvořená“ embrya zabíjet.

Sice se zdá, že tato metoda nezachrání od rakoviny každého, kdo k ní má genetické předpoklady, někomu ale určitě může připravit minimálně lepší start do života.

(hak)

Zdroj: