Chemoterapie: Nezvracejte, když nemusíte!
Nevolnosti a zvracení – to jsou dva strašáci obecně spojovaní s procesem chemoterapie. Současná medicína ale umí už i v takovýchto případech účinně zasáhnout. Je proto velmi pravděpodobné, že po této stránce zvládnete terapii docela dobře.
Kdo je v ohrožení
Ne každý pacient zvládá chemoterapii stejně. Někteří opravdu velmi trpí už během infuzí, zatímco jiní v klidu svačí a žádné zásadní obtíže nepociťují. Co vlastně rozhoduje o tom, komu bude na zvracení a kdo procedury zvládne v pohodě? Typický zvracející onkologický pacient je:
- žena,
- úzkostného charakteru,
- ve věku do padesáti let,
- trpící na nevolnosti při jízdě autem nebo po lécích,
- mající pocity na zvracení v těhotenství či během nemocí,
- bez větších zkušeností s alkoholem.
Nevolnost se někdy dostavuje také tzv. „na objednávku“. Tedy pokud ji očekáváte, pozorujete se a předem si nepříjemnosti představujete. Pak je velmi pravděpodobné, že opravdu nastanou.
Různá míra účinku
Některé látky způsobují nevolnost vždy, další jen ve vyšších dávkách, jiné málokdy. Jsou také značné individuální rozdíly v citlivosti k těmto účinkům, proto je těžké předpovědět skutečný stupeň nevolnosti. Přesto jsou chemoterapeutická léčiva rozdělena do skupin podle pravděpodobnosti výskytu nevolnosti a zvracení. Pokud je riziko vysoké, přistupuje se k nasazení léků tlumících tyto příznaky již během podávání chemoterapie.
Řešení existuje
Přípravků proti nevolnosti jsou dnes na trhu desítky, lékaři opravdu mají z čeho vybírat. Při terapii hůře snášenou látkou je obvyklým postupem základní léčba proti nevolnosti. Tu může pacient podle vlastní úvahy doplnit o „záchrannou“ léčbu, což je látka se silnějším, ale většinou krátkodobým účinkem. Bere se v případech, kdy se nevolnost náhle zhorší.
Trpět nemusíte!
Základem úspěšného řešení nevolnosti je dobrá komunikace se zdravotnickým personálem, upřímnost a oboustranná pružnost. Je vám špatně a nikomu to neřeknete? Svoje příznaky popíráte nebo jim ubíráte na váze? Pokud není lékař přesvědčen o nutnosti léčby a vy ho neupozorníte na to, že pomoc potřebujete, a trváte na ní, může se opravdu stát, že budete zbytečně trpět.
Pokuste se k chemoterapii přistupovat pozitivně. Zdravotníky berte jako partnery a spolupracujte s nimi. Potřebujete-li pomoc, řekněte si o ni – dnes již opravdu není nutné trávit onkologickou léčbu s žaludkem naruby.
(pez)
Zdroj:
